Finance

Měření tepla je spravedlivější. Kdo platí více a kdo méně?

Počátkem roku 2017 se v bytových domech začalo rozúčtovávat teplo dle nového zákona č. 67/2013 Sb. a vyhlášky Ministerstva pro místní rozvoj ČR č. 269/2015 Sb. Cílem legislativních opatření bylo spravedlivější rozdělování nákladů a negativně je pocítili především lidé, kteří přetápěli či naopak příliš netopili na úkor svých sousedů.

Jak se nyní teplo rozúčtovává?

Vyúčtování za teplo se skládá ze dvou složek – základní a spotřební. Pod pojmem základní složka se skrývají náklady rozpočítané na plochu bytové jednotky a zároveň jsou v ní zahrnuty i tepelné ztráty, vytápění společných prostor, fixní náklady na pohotovostní výkon otopné soustavy a prostupy tepla. Spotřební složka pak představuje náklady na tepelnou energii, která se reguluje termostatickou hlavicí na radiátorech.

Náklady ze spotřební složky se počítají z měřičů tepla, které se nachází na přívodu do bytu či z indikátorů (poměrové měřiče tepla povinně osazené na radiátorech v bytě).

Legislativní změny se dotkly obou složek. Základní složka nyní činí pouze 30 – 50 % celkových nákladů a zbylou část tvoří skutečná spotřeba, kterou zaznamenal měřič tepla. Výše spotřební složky se však současně musí pohybovat mezi 80 – 200 % průměrné ceny tepelné energie na m2 v daném objektu.

Kdo si nyní připlatí?

Co to znamená v praxi? Například to, že nyní za teplo zaplatí i majitelé prázdných bytů, ve kterých se netopí (80 %). S až dvojnásobnou částkou se musí smířit majitelé přetopených bytů.

V případě, že majitel bytu neumožní instalaci měřiče tepla či indikátoru, případně neumožní technikovi vstup do bytu, může mu být spotřební složka vypočítána odhadem až do trojnásobku průměrného nákladu na m2 v domě.

Díky vyhlášce si naopak polepšili (případně zůstali na svém) lidé, kteří topí na 20 – 21 °C, což je tzv. optimální teplota.

Spoustu dalších informací ohledně měřičů a měření tepla najdete na www.mereni-tepla.cz.